Desáté výročí

Je to již 10 let, když políbil jsi mě. Byl něžný jako vánek, sladký jako med, v podvečerním šeru rozplynul se na rtech jako sen. První polibek na schodech jsi mi dal a já se trošku bála, co bude dál. Po tom nastal nejkrásnější lásky čas. Romantické chvíle, kdy ruku v ruce procházeli jsme se míle. Někdy celou noc, jindy zase den, byly to chvíle jako nejkrásnější sen. Sen trval stále dál a dál, až skutečností se stal.

Společné „ANO” řekli jsme si, po nějakém čase rozšířily se zvěsti. Mají konečně už dítě! Procestovali jsme světa kus, viděli bohatství i bídu, zažili prohry, snad i strach. Při tom všem jsi vždy při mně pevně stál. I když život přináší radost i pád, věř mi, že budu při tobě věrně stát.

Jsi má krevní skupina, která když mi chybí, tak srdce mi skomírá. Děkuji Ti za ty krásné roky, co uběhly mílovými kroky. Miluji Tě čím dál víc, vážím si Tě a víc nedokážu Ti už říct... Jen snad, abychom šťastni byli a dlouho spolu žili.

Tvá Renda