Dnes je tomu 45 let,
co z malého poupátka
rozkvetl do své krásy květ,
a ženou se stal z děvčátka.
Rok po roce utíká,
padá lístek po lístku,
každého se to týká,
teď foukáš dětem bolístku.
Život už je takový,
a mnohé o tě vypoví:
Ottovi jsi skvělou ženou,
dnes možno říci - vytouženou.
Z lásky krásné děti máš,
větší štěstí nepoznáš,
Dcery - Eva, Michaela
naplní ti život zcela.
I když v jednom kole jsi,
odpočinout musíš si,
u pečení dobrůtek,
pro vlastní i přes plůtek.
Šikovné tvé ruce jsou,
pro mnohé je to záhadou,
jak z mouky, cukru, vajíček
vypracoval se koníček.
Obdiv u všech jistě máš,
jak na to jít, dobře znáš,
když zakousnem se do dortu,
olíznem se vždy na rtu.
Pro radost pak bez vytáček,
uchopíš bavlnku, háček,
šály, ubrus, obrázky,
vytváříš na zakázky.
I zahrádky si často všímáš,
nové trendy jistě vnímáš,
dnes mrkev není moderní,
květiny, skalky mají být v ní.
Když doma vše je pořádku,
a opustíš svou zahrádku,
musíš přeci do práce,
odpočinout si v optice.
Nové oči lidem dáváš,
málokdy u toho váháš,
je to činnost prospěšná,
kdo tam zašel, vždy uzná.
Dnes my ti přejem ze srdce,
vždy šťastná ať jsi velice,
ať láskou, kterou rozdáváš,
sama nikdy nestrádáš.
Do dalších let hodně zdraví,
čtyřicet pět - to nic není,
když s humorem budeš to brát,
není věru čeho se bát.