Pohlédnu-li na Tvé foto,
neslyším a nevidím.
Snad to bude hlavně proto,
že i slunci závidím.
To závidím však nejen slunci.
I té mušce, motýlkům.
Já v tu chvíli křídla mít chci
a poddávat se dotykům.
Dotykům tvým, to snad víš už,
neuletím; žádný strach.
Jak rád bych slíbal tu tvou růž
i kapky deště na řasách.
Vím, že zítra přijdu zase,
vím, že zlíbám tvoji líc.
Pak já uchopím tě v pase
a nepustím už nikdy víc.