Procházím se městem, zimní promrzlou krajinou,
myslím pouze na tebe, Lucie, né na jinou.
Hádej proč asi, na tebe dnes myslím,
jen tak, se městem procházím, zimní krajinou,
čti dál a naslouchej, veršík, pro tebe jen,
utkaný, z bílých sněhových vloček.
Vidím, zapadané květiny,
zapadané čerstvým sněhem, tou zimní peřinou,
studenou a mrazivou.
Odhrnuji sníh, trhám, ty prokřehlé květiny,
připojuji přáníčko, Lucie, máš zítra jmeniny.
Přeji ti, štěstíčko, zdravíčko,
na to si připijem, připravuj šampíčko.
Zítra máš jmeniny,
něco víc, si však už dnes, moc přej,
něco nej, nej, nej.
Dnes je totiž, to pěkné, magické číslíčko.
Třeba splní se, ti i tvé, tajné sny,
nejtajnější přáníčko.
Co ze všeho nejvíc, si přeješ ty, tvé srdíčko.
Přeji, ti vše nej, k tvým jmeninám, Lucie.
To krásné jméno, v kalendáři, zní, jméno Lucie...