Lásko, miluji Tě!

Ach lásko, jak já Tě mám ráda,
však srdce uzavíráš přede mnou.
Tvrdíš, že mě máš rád,
avšak v Tvých očích, vídám chlad.
Chlad, strach ze všeho, co týká se
každého.

Máš strach, strach z lásky.
Zůstáváš u chování dětského.
Mě si nevšímáš, ale já ano.
Já Ti chci vynaložit lásky,
Tys svou slepotou nevšim’ si.

Nevšim’ sis, jak uznávám Tě,
a snažím se v lásce pokročit.
Tys však dítětem, zůstal napořád.

Tys neoblomný, ne a ne v lásce pokročit.
Aspoň náznak lásky, srdce mé by zahřálo.
A každá chvilka u Tebe, je mi rádo.

Tys, uzavřen do sebe, mne si nevšímáš,
avšak u dětinského chování,
zůstáváš napořád.

Zve mne na pouť, ale
i tam má srdce z kamene.
Smích, smích rozléhá se, a já
pláču, pláču láskou k Tobě.

Já miluji Tě,
Ty mi to neoplácíš.
Ty, Ty srdce máš z kamene,
u dětinského chování jsi zůstal.

Avšak já pořád miluji Tě,
láskou celá hořím.
Tys, uzavřen do sebe, mne si nevšímáš,
avšak u dětinského chování,
zůstáváš napořád.

Lásko, miluji Tě!