Polibek

Ve stínu vůně šeříků,
když soumrak přikryl kraj...
Nastal čas lehkých svetříků,
čas lásky, měsíc máj...

V tom stínu stojí lavička,
a není ledajaká...
Je útulná, je maličká,
k polibkům páry láká...

Když dva se na ni posadí,
tak v kouzelnou se změní...
On úsměvem ji pohladí
v těsném těl přitulení...

I rty jsou si mnohem blíž,
zasněný pohled očí...
A za chvilinku pouhou již
už vzájemně se smočí...

Ten dotek Tě až zamrazí,
ač jemný je jak peří...
Silná touha s ním přichází,
v lásku hned každý věří...

Má vůni jara a chuti příval,
je opojný jak konopí...
Jen ten, kdo někdy z lásky líbal,
jen ten tu krásu pochopí...
----------------------------------

Až i Ty lavičku uvidíš,
ať láska Tvá je vedle Tebe...
Ať srdce i rty jsou si blíž,
ať poznáte sedmé nebe...