Tatínkovi - smuteční řeč

Jsou chvíle v životě,
jež nejsou k unesení,
proto dovol nám, milý tatínku,
poslední slova rozloučení.

Dal jsi nám život,
měl jsi nás rád,
díky Tobě víme,
jak se starostmi se prát.

Z očí Ti zářilo tolik lidskosti a dobroty,
ten výraz očí a tváře dával nám pocit jistoty.

Tys vychoval nás ve víře, naději a lásce,
tys zanechal v nás plno krásných vzpomínek na dlouhou dobu, ne jen krátce.

A i když vedl jsi nás občas tvrdě,
bylo to správné,
my byly jsme na Tebe vždycky hrdé.

Byl jsi ten nejlepší táta,
jakého mohly jsme si přát,
a tak to zůstane navždy,
dnes a napořád.

Býval jsi plný života,
Tvá mysl plná snění,
a nikdo z nás se nenadál,
jak rychle se to změní.

Bolest zná jen málo slov a smutek nejtěžší je jako kámen němý,
Tobě však osud přichystal dva a půl roku utrpení.

Tvůj život byla starost a práce,
pro vše měl jsi cit,
Tvé laskavé, obětavé srdce,
mělo tu s námi ještě být.

A lesy stále šumí, které měl jsi tolik rád,
Tvůj hlas se ztratil, kroky utichly a úsměv vítr vzal.

Nejdražší tatínku,
děkujeme Ti za cestu, kterou jsi s námi šel,
za ruce, které nám tolik pomáhaly,
děkujeme za to, že jsi tu s námi byl,
za každičký den, který jsi s námi žil.

Odpusť nám vše, čím jsme Ti ublížily,
budeš nám chybět...
Tak poslední objetí, sbohem, pac a pusu,
měj se tam v nebi krásně a užij zaslouženého klidu...