Tik tak, tik tak, tik tak

Tik tak, tik tak, tik tak... vteřina po vteřině, minuta za minutou letí a hodiny do ticha půlnoc odbíjí.
A neúprosný čas tak najevo nám dal, že o rok zestárli jsme zas a z klubka života nová nitka se nám odvíjí.
Starý rok stačil ještě zašeptat: „Já odcházím a vystřídá mě nový rok, zda bude ale lepší nežli já, je už jen na Vás, tak do něj přeji šťastný krok.”
A nový rok se pousmál, maličkou ručkou mu zamával a děl: „Jak rád bych všechna lidská přání vyslyšel, na to jsem ale příliš malý pán a nezvládnu to všechno sám. Až člověk člověka si začne vážit, naučí se ho ctít a milovat, přestane vládnout zloba, lhostejnost, závist, zášť a jeden druhého bude mít rád, pak mohu přidat trochu toho štěstí a vše nejlepší lidem dát...”