Tak Milánku, už to přišlo,
konečně to nastalo.
Přilítla ti čtyřicítka
a vůbec nic se nestalo!
Vlastně se nic neděje,
jen roků přibylo ti více,
a tak vysvitla naděje,
že mládí udrží ti slivovice.
Ovšem jen s Mírou anebo s Pepou
užívej občas skleničku,
ať svůj tvrdý boj s cigaretou
vyhraješ snadno, hošíčku.
Kamion není tvůj osud,
je to prý tvoje práce jen -
však pátým rokem až dosud,
stal se tvým druhým domovem.
Proto měj na své paměti,
ať kdekoliv jsi ve světě -
že doma čeká tě žena i děti,
tví nejbližší na celé planetě.
S dětmi žádné starosti,
s ženou samé radosti.
Když ti to vše bude dáno,
to ostatní pak přijde samo.
Už, Milánku, nevěš hlavu,
není k tomu příčina -
jedna čtyřicítka končí,
ta druhá - lepší - začíná.