Zázrak přírody

Je tomu snad dvacet let...
Možná o něco více?
Když zázrak přírody
se na mou duši stal.
K nebesům vznesla se
láhev slivovice,
když u Vašich dveří
Pan Čáp zaklepal.

V zobáku uzlíček,
v uzlíčku batole,
malinká holčička,
ospalé nic.
Ošklivá, zmačkaná,
jak noviny na stole.
Pořád jen křičela
ze svých dětských plic.

Pár deka nadváhy
dostala do vínku.
V růžových šatičkách,
když hrála si na vílu.
Před klukem odvedle
zvedala sukýnku,
hledajíc poznání,
hledajíc rozdílu.

Od té doby řeka
mnoho vody vzala
a z tuctové dívky
kvetla krásná žena.
Z ošklivého káčete
labuť vyrůstala.
Příběh hoden pera
pana Andersena.

Vyrostla do krásy,
něhy i moudrosti.
Pod svitem souhvězdí,
ve znamení Blíženců.
Prožila mnoho zla,
smutky i starosti,
vrtochy milenky
i zradu milenců.

Věřila na srdce
na pouti životem.
Častokrát slzy své
stírala z polštáře.
Pak chodník z kamenů
skládala za plotem.
A stránky o lásce
vytrhla ze snáře.

Dnes se snad její rty
úsměvem rozzáří,
až bude připíjet
ze sklínky hořčičné.
Dva důlky radosti
se objeví na tváři,
když přijme od přátel
předměty rozličné.

Dary a dolary
uloží ve skříni.
Vrhne se bezhlavě
do víru zábavy.
Kouří se v pokoji,
popíjí v kuchyni.
Noc dlouhá jak cesta
z Aše až do Blavy.

Přináším trošku svou
v ranečku do mlýna.
Snad je to fráze jen,
co zní, kde se slaví.
Jedno kde vina je,
či kde je nevina.
Ze srdce přeji ti
štěstí a zdraví.

Smutek a žal navždy
vysypej do koše.
Měj úsměvů tisíce
a vždy dobrou náladu.
Lásku a přátelství,
mnoho vln rozkoše.
Ať nedojde munice
Tvých bláznivých nápadů.

Všechno nejlepší k narozeninám.