Svatební básničky

Lásky si važte už teď v mládí
a s léty dvakrát vroucněji.
Láska - to není vzdychat, hladit,
vodit se lunou v áleji.
Přijdou i mraky, nečas, tíseň.
Pak zkřehlé, kdo Vás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň,
a píseň složit - těžké je.

První něžné slovo a první sladký hřích,
bílý závoj ženy a potom dětský smích.
Pár stříbrných vlasů, co zrcadlo ti dá,
možná právě tak Vaše štěstí vypadá.

Co je láska, to už víte,
co je štěstí, pochopíte.
Až se sklánět budete,
nad kolébkou dítěte.

Ať nevěsta tuční v pase,
jako stavby na Donbase.
Neměla-li matka dozor
a ženich si nedal pozor,
ať se teda nemračí,
až kočárek potlačí.
Ať jim křičí čtyřčata,
chlapec a tři děvčata!

Chytit se za ruce, jít spolu deštěm,
tomu se říká největší štěstí.
Nasadit prstýnky, jít spolu dále,
jít spolu životem, jít spolu stále.

Na prahu manželství nejistě stojím,
milovaný domov opustit se bojím.
Budoucnost neznámá trochu mě leká,
copak mě zítra asi už čeká?
Zvyklá jsem na teplé máminy dlaně,
řekni mi, můj milý, co mi dáš za ně?
Něco mě varuje, něco mě svádí,
co mi dáš, milý, za moje mládí?

Neboj se života, ráda jej poznáš,
hruď moje široká, za ni se schováš.
Já také na prahu života stojím,
s Tebou jít životem, nic se nebojím.
Za dlaně máminy, své ruce Ti dám,
by naší lásce stavěly chrám.
Domov Ti nahradím domovem novým.
Co Ti dám za mládí? Časem Ti povím.

Mnoho lásky po celý život Vám přeje

Když je děvče na vdávání,
touží stát se mladou paní.
Vybere si k sobě muže,
který se jí líbit může.
A pak jednoho dne ráno,
všechno změní slůvko „ano”.
V líbánkách čas potom letí,
vrána s čápem nosí děti.
Žena má vždy šťastná líčka,
pokud ji muž s láskou hýčká.

Mnoho štěstí, lásky a vzájemného porozumění ve Vašem společném životě přeje

Dnes již všichni vědí,
že se Patrik žení.
Žádný stud a dolů trenky,
do roka ať vlají plenky!